O čem sní lidé 22. století by Honza H.

O čem sní pozemšťané 22. století?

Ze všech planet známého vesmíru, byla planeta Bazaar jednou z nejpůsobivějších. Celá planeta byla jedno velké tržiště. Místo, kde člověk našel všechno možné i nemožné z celé sluneční soustavy. Potřebovali jste novou konvici na čaj, galaktický pas nebo robotickou končetinu? Byli jste tu správně. Nebylo nic, co by záplava bodrých obchodníků různých tvarů a velikostí nedokázala sehnat.

Z podobných příčin na ni dorazil i mladý pozemšťan jménem David Ejzenštejn. Již dlouho hledal stroj, který by mu umožnil snít. Byl si jistý, že pokud se někde v širém kosmu bude nacházet, bude právě tady.

Mnoho jeho známých však jeho nadšení nesdílelo. Podle těch nejoptimističtějších z nich se zbláznil, protože taková věc nemůže existovat. Jiní mu zase prorokovali, že ho tam zabijí a rozprodají na orgány, protože cena lidského srdce se na intergalaktických trzích rok od roku zvyšovala. On však jejich pruzení nevnímal. Věděl, že tohle je právě to co k životu potřebuje. Zbavil se veškerého majetku, aby si mi mohl obstarat jednosměrnou letenku na Bazaar a odletěl.

Když poprvé vystoupil na Bazaaru byl v šokovaný. Poté co na Zemi byla vymýcena chudoba a celý svět se zunifikoval, nebyly mezi nikým rozdíly. Všichni byli stejní a jednotní. Nikdo nebyl ničím víc. A náhle vstoupil do divokého světa obchodu, který připomínal prastarý Orient, který však on, jako člověk 22. století, nikdy nezažil. Všechno bylo hlučné, chaotické, nespoutané.

Kráčel okolo stánků, obchůdků, budek a ptal se po stroji, který by mu umožnil snít. K jeho překvapení měl štěstí hned u třetího pokusu.

„Přesně takový tu mám!“ vykřikl obchodník. „Chvíli počkejte, hned vám ho donesu.“

David byl rád, že to bylo tak snadné. Měl trochu obavy, protože byl vychován ve společnosti, kde bylo všechno, co potřeboval k plnohodnotnému životu k mání hned, jak si na to vzpomněl. Z oficiální příručky pro cestování mimo pozemský prostor ovšem věděl ale, že v předalekém kosmu takto život nefunguje. Jak se ovšem zdálo, zřejmě si kouzlo unifikované Země přinesl s sebou.

Krátce na to obchodník položil před našeho hrdinu malou kovovou krabičku.

„To je skutečně ono? Tak malé?“ nemohl uvěřit svým očím.

„Ano, je to ono. Chcete vidět zařízení v akci?“

„Určitě,“ nedočkavě přikývl.

„A o čem chcete snít?“

David se dlouze zamyslel. Tahle otázka ho nikdy nenapadla. Chtěl se naučit snít, ale netušil, jak to funguje. „O čem tak bytosti běžně sní?“ zeptal se.

Obchodníka, který vypadal jako obří šnek s chapadly, ta otázka trochu překvapila. „Pane, to kdybych věděl, tak toho mám plnej krám,“ a doprovodil to podivným soplením, které zřejmě mělo znamenat smích. Když si ale všiml, že David jeho vrcholný vtip nepochopil, pokračoval seriózněji. „Často sní o něčem, na co nemohou dosáhnout.“

To se mu líbilo. Obchodník tedy spustil zařízení, anpojil se na jeho vědomí a on se ponořil do tajuplného světa snu. Stál uprostřed obrovské místnosti. Všechny stěny byly holé kromě jedné. Na ní byla ve výšce asi čtyř metrů police, kam někdo odložil knihu „pravidel unifikované Země pro člověka 23. století.“ Sbírka pravidel pro následující století. To století, které mělo začít až za 9 let a on by byl první člověk, který by si to přečetl. To bylo naprosto uchvacující. Natáhl ruce, ale byl příliš nízko. Vyskočil, ale byl stále nízko. Rozhlédl se okolo, ale nikde nebyla ani stopa po žebříku, nebo něčem, co by mu umožnilo se tam dostat. Ale nějak to muselo jít, musel na to přijít.

A náhle se ozvalo lupnutí a on byl náhle zase zpátky ve skutečnosti. Zážitek byl trošku frustrující, ale zároveň naprosto úchvatný. Nedosažitelnost byla úžasný nový pocit. Snění se mu rozhodně líbilo.

„Beru to!“ vykřikl.

Obchodník řekl cenu a náš hrdina hned znejistěl. Bylo to mnohem víc, než očekával. Náš rek se začal z obchodu cukat, což si prodejce špatně vyložil jako smlouvání. Začal tedy s menší cenou. Ale i ta byla na našeho hrdinu příliš. Chvilku hráli tu hru, ale i když se dostal již téměř na obchodní cenu, pozemšťan stále neměl v kapse ani setinu ceny.

Už to vypadalo, že by obchodník mohl prodělat, když tu z Davida náhle vyšlo spásné„Nemáte třeba něco podobného, ale levnějšího?“

Obchodník se zamyslel. Zběžně si růžového dvounožce prohlédl, a pak řekl. Možná bych tu měl jeden starší typ, co by šel. Slovy starším však myslel obrovský stroj o velikosti krávy. Všude byla hromada tlačítek a hejblátek a působila, že zřejmě pochází ještě z galaktické papundeklové éry. V té době bylo v módě vytvářet věci, které byly inspirovány starými pozemskými seriály.

„A to funguje stejně?“ zeptal se David trochu nejistě.

„Jediný rozdíl je, že to nefunguje bezdrátově,“ a šnekovitá bytost ukázala na pár elektrod. „Přiložíte si to prostě na hlavu, a pak sníte, jak už jste viděl, jen stojí mnohem míň.“

David se dlouze zamyslel. Obchodníka to trochu znejistělo. Věděl, že na cenu ho má, ale bál se, aby si ho nechtěl vyzkoušet, protože posledních pár zákazníků se mu na tom usmažilo. Naštěstí David chtěl hned platit a jemu se ulevilo.

Když David odcházel, byl rád, že se toho zbytečného krámu konečně zbavil. Na inteligentní bytosti totiž už dávno nepůsobil a byl proto naprosto bezcenný.

David ho zprovoznil bez problémů.