Ať to neskončí by Václav M.

Poprvé si ji všiml, když se vracel z práce. Už bylo pozdě a on byl na cestě do svého malého bytu v centru. Po cestě se stavil do obchodu pro menší nákup a už se těšil, jak přijde domů a uvaří si teplou večeři. Rýži, smažené tofu a hromadu zeleniny. Zaplatil, sbalil nákup a vyšel ven.

Pršelo, ulice byla klidná, po cestě jezdilo jen pár aut a na druhé straně silnice v malé kavárničce hráli z reproduktorů Alt-J, první rytmy Breezeblock neslyšel, ale ji uviděl. Měla červené šaty a seděla přimo u ukno, byla sama. Dívala se jeho směrem. Byl to jen okamžik než se jejich oči setkali a byl to jen okamžik, než uhnul pohledem. Ona ho pozorovala dál, ale to už neveděl.

Podruhé si ji všiml den poté. Bylo 6h ráno, venku stále tma a on se doma chystal do práce. Oblekl si své běžecké oblečení, do batohu si dal krabičku s jídlem, co mu zůstala z večeře, a vyšel na chodbu. Obul se, nasadil si sluchátka, na mobilu si zapnul aplikaci na sledování sportovních aktivit a na spustil přehrávání hudby.

Jeho běh začal s jeho oblíbenou kapelou Moderat a jejich písní Running, jeho setkání s ní začalo s další písní Finder. Blížila se vchodu vedlejšího domu, měla na sobě hnědé triko a žlutou sukni. Otočila se jeho směrem a usmála se. Den ubíhal pomalu a myšlenky mu létaly všude okolo, jediné čeho se byl schopen chytit byly její hnědé oči. Jako kaštany. V těch očich bylo něco magického, něco co mu pomáhalo se soustředit, něco co ho drželo v naději, že se s ní opět potká.

Je pátek, už je to třetí den co ji neviděl. Je večer a on se chystá do města, v jeho oblíbeném klubu hrají magičtí HVOB. Má rad elektroniku, má rád pomalou ambientní elektroniku. Temnou jako její vlasy, ale přitom milou jako její úsměv. Je půlnoc a kapela začíná hrát, ozvou se první tóny, stroboskoby se rozvítí a on ji spatří. Stojí tři řady před ním, vlní se do rytmu. Rukou si projíží přes krátce střižené černé vlasy, pohyby má čisté, prožívá to. Pozoruje ji a ve chvíli, kdy začne hrát píseň Azrael se propadne do jiné dimenze. Tělo se mu plní teplem, hudba se dostává do jeho žil, rytmus mu proudí tělem a jejich pohledy se setkají. Odváží se. Je po koncertu, on na svých rtech stále cití její rty. Nemluvili, jen se líbali. Teď je tu sám, odešla a on vnímá teplý pocit, který se mu rozléhá po celém těla. Ten den usnul klidným spánkem.

Celý týden se mu vlekl, každý den byl nekonečný. Bavil ho jen ranní běh do práce. Pokaždé vyběhl v 6h ráno a doufal, že ji potká. Od minulého pátku se ani jeden den nevyspal tak dobře, jak stále musel myslet na ni. Na její oči, její úsměv, její vlasy a její rty. Vše ostatní bylo zašednuté a nevýrazné, vše ostatní mu pomalu mizelo z paměti. Jediné co věděl pevně, je že ji musí zase vidět. Že ji chce líbat, že ji chce hladit, že z ní chce poznat víc. Ta touha byla tak silná, že se rozhodl k činu. Dnes k večeru zajde k ní do domu, zazvoní na všechny zvonky a určitě se s ní zase potká. Už dnes večer se odváže! Do domu jej pustila starší paní, kterou často potkával venku, když venčila svého malého psa. Začal u spodního patra, obzvonil zvonky u všech dveří, čekal, ale z těch co mu otevřeli ani jedna nebyla ona. Vyběhl do druhého patra, pak do třetího a teď stál ve čtvrtém. Zaklepal na první dveře a čekal. Nic. Šel teda k druhým dveřím, kde mu otevřela malá dívka. Ve třetích dveřích mu otevřel postarší pán a u dalších opět nedostal žadnou odpověď. Vydal se do dalšího, posledního patra když v tom se otevřely první dveře, na které klepal a v nich stála ona. Byla rozespalá, vlasy rozčepířené. Na sobě měla dlouhé triko. Nohy měla holé. Usmála se na něj, on ji usměv vrátil.

„Musel jsem tě vidět.“

„Já vím.“, její hlas je melodický, jemný a přitom pevný. „Když chvíli počkáš, můžeme jít někam ven. Noc teprve začíná a já mám dnes chuť si povídat.“ M83 a jejich Midnight city tvořilo společně se sladkou vůní jedinečnou atmosféru v jejím oblíbeném podniku. Otevíral až se setměním a servíroval snídaňové menu, jak kdyby bylo ráno. Seděli naproti sobě, ona si dala palačinky s nějakou červenou marmeládou a podivně rudým nápojem. On pil kávu z filtru, promytou metodou zpracovaná Arabica z Kenye. Oba mlčeli a dívali se na sebe. Noc je ještě mladá a času na to se poznat mají plno. První to ticho přerušil on a pak už žádné ticho nebylo a slova plynula. Povídali si. On jí vyprávěl o sobě, o hudbě, o filozofii a historii. Ona ho poslouchala a pak mu vyprávěla o věcech co zažila, kde byla a co viděla. Nechápal, jak toho mohla tolik stihnout. Čas plynul a oni se přesunuli ven. Brouzdali ulicemi, bavili se, smáli se a poznávali se. Bylo to něco úžasného, tak to vnímal. Kež by tohle nikdy neskončilo.

„Pozveš mě k sobě?“, bylo něco po půlnoci a oni obešli půlku města a teď stáli u jeho dveří, ve třetím poschodí v domě, ve kterém bydlel.

„Ano, pojď dál.“, vyhrabal klíče a otevřel dveře. Vešla první, odložila si věci a on ji rukou pokynul ať jde dál do místnosti. Zavřel za ni, vyzul se a šel za ni do obýváku. Stála u gramofonu, probírala se deskama a vytáhla desku Mare od Christiana Lofflera. Pustila ji a v bytě se rozezněly první tóny ambientní elektroniky.

„Dáš si něco k pití?“, zeptal se a sám si nalil trochu rumu do své oblibené rumové skleničky.

„Děkuji, zatím nechci.“, odpověděla a dívala se mu vzpříma do očí. Sváděla ho pohledem a on se nechal. Rád se nechal. V jejích očích bylo něco magického, něco co ho nutilo se k ní přiblížit a políbit ji. S prvním polibkem upustil skleničku na zem a chytl ji za boky. Ona mu projížděla rukou vlasy, sjížděla po temeni až se ji ruce dostala k jeho hrudi, kde mu pomalu začala rozepínat košili. Jeho ruce sjely na její zadek a postupovaly níž až se dostal pod sukni. Její zadek byl kulatý a pevný, tiskl jí ho a líbal ji na rty a na krk. Pomalu ji sundal triko, odhodil ho stranou a ona ho začalo líbat po jeho hrudi. Košili měl rozeplou, pomalu ji sundal a ona mu zatím rozepínala kalhoty. Tu mu sjely k lýtkum, ona ustoupila, on udělal dva kroky a stál před ni jen v trenýrkách. Rozepla si podprsenku, nechala ji spadnout a zvedla oči k němu. Vrhl se na ni, hodil ji na sedačku a sundal z ni sukni. Líbal ji na krku, na ramenou, na prsech. Chvíli si hrál s jejími bradavkami a postupoval stále níž, začal ji líbat na břichu a mačkal ji prsa. Ona ho drásala do zad a když se dostal až k jejímu rozkroku a chtěl ji sundat kalhotky, tak ho objala nohama a převalila na záda. Teď jej začala líbat ona, nehrála si jak on. Šla sebejistě od krku stále níž, až mu stáhla poslední kus oblečení. Sama si stáhla kalhotky, odhodila je pomalu si na něj klekla. Začala se pomalu hýbat tam a zpět, on nevnímal. Snížila se níž a zašeptala:

„Jestli chceš, můžu zařídit aby to nikdy neskončilo, jen mě o to musís poprosit.“ Slyšel její slova, vnímal jejich význam, i když se propadl se hlubin a užíval si teplo které se mu prolínalo tělem. Nepřemyšlel, jen vyřkl tu prosbu. Věděl, že teď chce aby to nikdy neskončilo. Věděl to už dřív, když si dnes povídali. Věděl to i tehdy, když se jejich pohledy poprvé setkaly. Nahnula se blíž k němu, stále však přirážela. Jeho ruce ji mačkaly boky, ona mu rukou pomalu nahla hlavu a políbila jej na krk. Přirážela víc, on vnímal každý její pohyb. Dal ji souhlas, musel, jinak by to nemohla udělat. Ale ona chtěla, znovu ho políbila na krk, tentokrát ji vyjely špíčáky a zakousla se. Příražela víc a víc a sála mu krev, on byl víc a víc vzrušený a necítil bolest. Cítil, jak se mu teplo šíří po celém tělo. To je pocit, který už nikdy nezažije. Poprosil ji a ona to splnila, budou spolu na dlouhé věky …